Nejdražší změny bývají ty, kterých si skoro nikdo nevšimne

V logistice existuje jedno nepsané pravidlo. Když se výrazně zdraží nafta, ví o tom během několika hodin celý obor. Dopravci přepočítají palivové příplatky, speditéři upraví kalkulace a zákazníci se připraví na to, že přeprava bude stát o něco víc. Je to viditelná změna a každý jí rozumí.

Jenže poslední měsíce ukazují, že evropská doprava vstupuje do úplně jiné fáze. Náklady rostou i tam, kde ceny pohonných hmot zůstávají relativně stabilní. Důvod přitom neleží v rafineriích ani na komoditních burzách. Přichází z kanceláří ministerstev dopravy, evropských institucí a správců mýtných systémů.

Na první pohled jde o technické úpravy, které většinu veřejnosti nezajímají. Nový způsob výpočtu mýtného, rozšíření zpoplatněných úseků nebo změna pravidel pro vozidla s vyššími emisemi. Každá z těchto změn sama o sobě působí téměř bezvýznamně. Když se ale začnou skládat jedna vedle druhé, vzniká něco mnohem většího, nový ekonomický model evropské silniční dopravy.

Od kilometru k emisím. Evropa mění způsob, jakým vybírá peníze

Ještě donedávna bylo mýtné poměrně jednoduchou disciplínou. Kamion najel určitý počet kilometrů, systém je zaznamenal a dopravce zaplatil. Samozřejmě existovaly rozdíly mezi jednotlivými státy, princip ale zůstával stejný, čím více jezdíte, tím více platíte.

Jenže právě tenhle princip se začíná měnit. Evropská unie už několik let prosazuje, aby výše mýtného neodrážela pouze opotřebení silnic, ale také dopad dopravy na životní prostředí. Směrnice Eurovignette otevřela členským státům cestu k tomu, aby do výpočtu více promítaly emise CO₂ a další náklady, které silniční doprava společnosti přináší. Nešlo o revoluci ze dne na den, ale o postupný proces, který dnes začíná být vidět napříč Evropou.

Nizozemsko letos ukončilo systém Eurovignette a přešlo na kilometrové mýtné pro vozidla nad 3,5 tuny. Ve Flandrech se nově výrazněji zohledňuje emisní třída CO₂ vozidla, Maďarsko rozšířilo síť zpoplatněných komunikací a Rumunsko připravuje vlastní systém TollRo. Každá země postupuje trochu jiným tempem, společný směr je ale zřejmý, silniční doprava bude stále méně platit jen za ujeté kilometry a stále více také za svůj dopad na životní prostředí. Pro dopravce to není jen další administrativní změna. Znamená to, že při plánování přepravy začínají hrát roli faktory, které ještě před několika lety většina firem vůbec nemusela řešit.

 

Cena přepravy se dnes nerodí na čerpací stanici

Na výsledné cenové nabídce zákazník většinou vidí jen konečnou částku. Za ní se ale skrývá mnohem složitější kalkulace než ještě před několika lety.

Dispečer dnes neřeší pouze vzdálenost nebo spotřebu paliva. Přemýšlí nad tím, kudy kamion pojede, kolik bude stát průjezd jednotlivými státy, jestli se vyplatí kratší nebo delší trasa a jakou emisní klasifikaci má konkrétní vozidlo. Každé z těchto rozhodnutí může ovlivnit konečnou cenu přepravy.

Právě tady se podle mě logistika v posledních letech změnila nejvíc. Spedice už dávno není jen o hledání volného kamionu a organizaci nakládky. Stále větší část práce tvoří správné vyhodnocení nákladů, orientace v měnící se legislativě a schopnost reagovat na pravidla, která se v jednotlivých evropských zemích vyvíjejí rozdílným tempem.

Závěr

Evropská doprava se nemění ze dne na den. Mění se postupně, téměř nenápadně. Právě proto je snadné tyto změny přehlédnout. Z pohledu logistiky ale nejde o drobné úpravy pravidel. Jde o proměnu prostředí, ve kterém budou dopravci, speditéři i jejich zákazníci fungovat v příštích letech. A čím dříve si firmy uvědomí, že cena přepravy už dávno není jen o naftě a ujetých kilometrech, tím lépe budou připraveny na budoucnost.