Několik centimetrů vody, které mohou změnit evropskou logistiku

Když se zastaví řeka, nezastaví se ekonomika

Na mapě Evropy vypadá Rýn jako obyčejná modrá čára, která spojuje Alpy se Severním mořem. Ve skutečnosti ale představuje jednu z nejdůležitějších logistických tepen kontinentu. Každý den po ní proudí železná ruda, uhlí, chemické suroviny, pohonné hmoty, kontejnery i komponenty pro automobilový průmysl. Právě díky této vodní cestě funguje německý průmysl způsobem, který dnes považujeme za samozřejmost. Jenže letos v létě stačilo několik týdnů extrémního horka a nedostatku srážek, aby se tato samozřejmost začala pomalu rozpadat.

Na první pohled jde o zprávu z hydrologie. Ve skutečnosti jde o ekonomickou zprávu roku. Nízká hladina Rýna totiž neznamená pouze omezení říční dopravy. Znamená nižší přepravní kapacitu, dražší logistiku, větší tlak na železnici, vyšší poptávku po kamionech a v konečném důsledku i vyšší náklady pro evropský průmysl. Reuters upozorňuje, že některé lodě dnes v kritických úsecích převážejí méně než pětinu svého běžného nákladu a přepravní sazby na některých relacích během několika týdnů vzrostly o více než třetinu. To už není lokální problém jedné řeky. To je ukázka toho, jak rychle dokáže klima změnit fungování evropského supply chainu.

Logistika nikdy nefungovala odděleně

Jednou z největších iluzí evropské dopravy je představa, že jednotlivé druhy přepravy existují vedle sebe jako samostatné světy. Ve skutečnosti tvoří jeden propojený organismus. Říční doprava není konkurencí kamionů, stejně jako železnice není konkurencí přístavů. Každý z těchto článků plní jinou roli a teprve dohromady vytvářejí fungující dodavatelský řetězec. Právě proto mají podobné události mnohem větší dopad, než se může na první pohled zdát. Když loď kvůli nízké hladině neodveze svůj běžný náklad, zboží nezmizí. Výrobní závody nepřestanou vyrábět, čerpací stanice nepřestanou prodávat pohonné hmoty a automobilky nezastaví výrobu jen proto, že se změnila splavnost jedné řeky. Náklad si jednoduše hledá jinou cestu. Část převezme železnice, část silniční doprava a část zůstane dočasně v terminálech. A právě v tomto okamžiku začíná být situace zajímavá i pro dopravce, kteří s říční dopravou nikdy nepracovali.

Dominový efekt, který začíná na vodě a končí na dálnici

Právě tady se ukazuje, jak citlivý je evropský logistický systém. Jeden omezený dopravní koridor totiž neznamená problém pouze pro lodní společnosti. Jakmile začne klesat přepravní kapacita na Rýnu, přirozeně se zvyšuje poptávka po alternativních způsobech dopravy. Část nákladu převezme železnice, která je však na řadě evropských koridorů dlouhodobě vytížená a její kapacitu nelze ze dne na den výrazně navýšit. Zbývající objem proto velmi často končí na silnici. A právě v tomto okamžiku začíná řetězová reakce, která zajímá každého silničního dopravce i speditéra.

Říční doprava je totiž v evropském logistickém mixu nenahraditelná především při přepravě těžkých komodit. Jediná říční loď dokáže převézt náklad odpovídající přibližně 150 až 200 kamionům, a právě proto představuje pro chemický průmysl, energetiku nebo hutnictví nejefektivnější způsob dopravy. Jakmile ale lodě kvůli nízké hladině nemohou využít svou plnou nosnost, tento objem se nezačne zázračně zmenšovat. Naopak – začne hledat jinou cestu. Analytici upozorňují, že pokud by se situace na Rýnu dále zhoršila, pouze pro zajištění distribuce pohonných hmot by bylo potřeba nasadit až 3 000 dodatečných silničních cisteren denně. To je číslo, které velmi dobře ukazuje, jak úzce jsou jednotlivé druhy dopravy propojené. A přestože k takovému scénáři nemusí dojít, už samotná možnost podobného vývoje ovlivňuje plánování dopravců i průmyslových podniků.

Když roste poptávka, mění se i trh

Logistika se řídí stejnými ekonomickými principy jako jakékoli jiné odvětví. Pokud poptávka převýší dostupnou kapacitu, ceny začnou růst. V případě Rýna se tento efekt projevil velmi rychle. Provozovatelé říční dopravy začali zavádět tzv. low-water surcharge, tedy příplatky za nízkou hladinu vody, protože lodě převážejí výrazně menší objemy nákladu a stejnou práci musí vykonat více plavidel. Podle aktuálních údajů vzrostly náklady na přepravu mezi Rotterdamem a Karlsruhe z přibližně 45 EUR za tunu na 60 až 70 EUR za tunu, což představuje nárůst přesahující třicet procent. Takový vývoj přirozeně vede výrobní podniky k přehodnocování logistických strategií. Zásilka, která ještě před několika týdny jednoznačně putovala po řece, dnes může skončit na železnici nebo na kamionu. Ne proto, že by šlo o levnější variantu, ale proto, že je dostupnější a předvídatelnější.

Německý problém? Ani zdaleka.

Bylo by chybou domnívat se, že jde pouze o problém Německa. Evropské dodavatelské řetězce jsou dnes propojené natolik, že jakékoli omezení jednoho významného dopravního koridoru se velmi rychle promítá i do okolních států. Česká republika je toho dobrým příkladem. Tuzemský automobilový průmysl je úzce navázán na německé výrobce, dodavatele i logistická centra. Komponenty putují přes hranice několikrát během svého výrobního cyklu a jakékoli zdržení nebo zvýšení nákladů se může projevit v plánování výroby, vytížení dopravních kapacit i cenách přeprav. Nejde tedy o otázku, zda českou logistiku ovlivní nízká hladina Rýna. Otázkou je pouze, v jaké míře a jak dlouho.

Logistika vstupuje do nové éry. A klima je jejím novým hráčem.

Ještě před několika lety se evropská logistika potýkala především s tradičními výzvami – kolísající cenou nafty, nedostatkem řidičů, mýtnými poplatky nebo rostoucími náklady na pracovní sílu. Pandemie následně odhalila zranitelnost globálních dodavatelských řetězců a geopolitické konflikty přinesly změny obchodních tras, které ještě před několika lety působily nepředstavitelně. Dnes se k těmto faktorům přidává další proměnná, která bude mít na evropskou dopravu stále větší vliv, klima.

Nejde přitom pouze o extrémní vedra. Stejný dopad mohou mít dlouhá období sucha, intenzivní srážky, povodně nebo častější výkyvy počasí. Infrastruktura, na které evropská logistika stojí, byla navržena v době, kdy byly podobné extrémy spíše výjimkou. Dnes se z nich postupně stává nová realita. A právě proto už nestačí investovat pouze do modernějších vozidel nebo digitalizace. Stejně důležité bude přizpůsobit této změně samotnou dopravní infrastrukturu i způsob plánování přeprav.

Rychlost už nestačí. Rozhodovat bude odolnost.

Možná největší změna posledních let není technologická, ale strategická. Ještě donedávna byla hlavním měřítkem úspěchu co nejnižší cena a co nejrychlejší doručení. Dnes se stále častěji ukazuje, že stejně důležitá je schopnost reagovat na nečekané události. Dodavatelské řetězce, které byly optimalizovány na maximální efektivitu, totiž často postrádají potřebnou flexibilitu ve chvíli, kdy se některý z klíčových dopravních koridorů dostane pod tlak.

Právě proto začínají velké průmyslové společnosti přehodnocovat své logistické strategie. Neřeší už pouze cenu přepravy nebo délku transit time. Stále větší důraz kladou na diverzifikaci dopravních tras, dostupnost alternativních kapacit a schopnost pružně reagovat na změny. Jinými slovy: logistika se postupně mění z disciplíny zaměřené na optimalizaci nákladů na disciplínu zaměřenou na řízení rizik.

Několik centimetrů vody může změnit tisíce kilometrů dopravy.

Právě to je možná nejzajímavější poznatek celé současné situace. Na první pohled jde o pokles hladiny jedné evropské řeky. Ve skutečnosti ale sledujeme učebnicový příklad toho, jak funguje moderní logistika. Jedna změna spustí druhou, druhá ovlivní třetí a během několika dnů se lokální problém promění v celoevropskou událost. Náklad se přesouvá mezi jednotlivými druhy dopravy, mění se plánování přeprav, rostou náklady, mění se vytížení dopravních kapacit a firmy začínají přehodnocovat své logistické strategie.

V logistice totiž málokdy existují izolované problémy. Každá změna má svou příčinu, ale také svou reakci. A právě schopnost tyto souvislosti pochopit a předvídat je dnes jednou z největších konkurenčních výhod.

Závěr

Rýn bude během několika týdnů pravděpodobně znovu splavnější. Déšť přijde, hladina se zvýší a většina lodí se vrátí ke své běžné nosnosti. Skutečná otázka ale nezní, kdy se situace vrátí do normálu. Skutečná otázka zní, kolikrát se bude podobný scénář v následujících letech opakovat.

Evropská logistika se totiž nemění kvůli jedné řece. Mění se proto, že se mění prostředí, ve kterém funguje. A kdo chce být připraven na budoucnost, nebude sledovat pouze ceny přeprav nebo dostupnost kamionů. Bude sledovat i počasí, stav vodních cest, geopolitické události a všechny ostatní faktory, které dnes stále častěji rozhodují o tom, zda zásilka dorazí včas.

Rýn bude znovu splavnější. Déšť přijde a lodě se vrátí ke své běžné kapacitě. Skutečnou otázkou ale není, kdy hladina opět stoupne. Skutečnou otázkou je, kolikrát se podobná situace bude v příštích letech opakovat. Protože v moderní logistice někdy nerozhodují stovky kilometrů. Stačí několik centimetrů vody.